PREZENTACE
Ouplňkiády
ze čtvrtka 18. na pátek 19. srpna 2016
Na startu v a na Medlešicích
My benátští jsme sem přijeli ze Slatiňan, Vašek chvíli po nás z Chocně a Eda tu na nás už přes půl hodiny čekal v pivovarské hospodě. Stihl rychlík a dát si pivo. Seděli jsme venku na terase, která praskala ve švech. Sjeli se sem snad všichni cyklisté z Chrudimi a pár také z Pardubic. Na pivo se stála fronta, ač paní výčepní točila exceletně, stejně nestíhala zájem. Však taky Medlešická dvanáctka byla výborná a následně se nám po ní náramně bezvadně šlapalo.
Vycházíme
Vyčkali jsme, až většina cyklistů odjede před začínajícím soumrakem a když se nám zdál akorát, vyrazili jsme také po cyklostezce ke Chrudimi.
Na polích předzámeckých
Vlevo za posledními domy už vycházel celý měsíc jako pomeranč, by nás provázel na cestě mezi poli, kam jsme odbočili z cyklostezky.
Ouplněk nad Chrudimí
Denní světlo se kvapem ztrácelo k západu a naproti jemu nabíral na síle úplněk, držící se stále ještě obzoru. Večer, vlahý a voňavý, rychle přecházel v noc.
Od Markovic do Kozojed
Už za tmy jsme dostihli dřenickou silnici a po ní dospěli do Markovic, kterými jsme přošli na kraj Kozojed.
Z Pouchobrad za Sobětuchy
Hned za nimi jsme minuli Pouchobradský rybník a držíce se Markovického potoka, vyšli jsme na stráň za Sobětuchy.
Zasínání s měsícem na nocležišti
Tady na pokosené louce jsme vzali zavděk širákem, až na Vaška, ký se od nás trhnul a šel za lepším do lesa opodál. Usínalo se nám sladce, trávy tiše ševelily, noc hořce voněla a měsíc stříbřil naše sny.
Ráno
Ráno bylo především mokré. Přes noc padla rosa a nezachránil se ani Vašek, ký spal na cestě na kraji lesa.
Odchod
Tudíž nám chvíli trvalo, než jsme se postupně vyhrabali ze spacáků a vydali se na další cestu do Slatiňan ku konci.
V lese na Dubinci
V následném lese jsme za světla snadno našli červenou značku, bychom ji na prvním rozcestí vyměnili za žlutou.
V Rabštejnské Lhotě
Po té jsme doputovali do Rabštejnské Lhoty, kde už měli v místní Jednotě hodinu otevřeno a mohli jsme se stavit.
Občerstvení u Jednoty
Zaopatřivše se tekutinami, posvačili jsme na lavičce a na sluníčku před krámem, dokud nás nevyhnal řidič Avie, který si skočil pro svačinu a nechal puštěný motor.
Na skalách a ještě do Lhoty
Nad Jednotou jsme přešli přes silnici na Seč a po modré zapadli do lesíka s odhalenými břehy křídového moře. Za nimi jsme se naposled potkali s Rabštejskou Lhotou.
Do údolí Podhůry
Odtud cesta klesala do údolí potoka Podhůra, což jest tady jméno oblíbené. Teče do obce Podhůra a nad ním se strmí kopec stejného jména (356 m n. m.).
Vzhůru na Podhůru
Když se podíváte na mapu, uvidíte, že jsme zakroužili k severu, bychom se vrátili na jih k Seči Kosové, od níž vlevo stoupá cesta dost strmě na Podhůru.
Na Podhůře
Pěkně jsme se zadejchali a natěšili, že budou mít u Báry otevřené občerstvení. Točí tam dobrý Primátor-Hron. Leč ostalo jen u našeho zbožného přání.
U Báry
Sice se tam objevila nějaká paní, ká sem vyjela v macatém sůvíčku a otevřela kiosek, jenže ho zas zavřela a informovala nás, že obsluha bude možná už v 10, ač tam má být od 9:00, do níchž nám zbývalo čtvrt hodiny. Tak jsme poseděli, Eva pokochala výhledem z rozhledny a po 9. jsme zklamaně pokračovali dál. Bylo dosud zavřeno;-(
Přes Chrudimský les
Od Báry vede cesta jako nalajnovaná pravítkem, až před Kočičím hrádkem se trochu klikatí. U hrádku jsme kupodivu nebyli první, ale ani poslední.
Kol Švýcárny
Dál jsme to brali po zelené, z níž jsme před Švýcárnou uhnuli doleva na NS, z níž jsme také u ohrady pro koně odbočili k silnici do Slatiňan, které už byly na dohled.
Ke koním
Než jsme na ni vyšli, mohli jsme se pokochat pasoucími se koňmi. Jestli to byli ti kladrubští, co tu slavně chovají, nevím, určitě však byli slatiňanští, aspoň tak vypadali.
V zámeckém parku
Na silnici jsme vyšli kousek před zadním vchodem do zámeckého parku, který byl následně v plánu výletu, abychom se pokochali jeho krásami.
U Žižkova koně
Skoro závěrečnou krásou parku byl před zámkem na podstavci stojící bronzový Theseus, což byl kůň norik, který sloužil B. Kafkoj jako předloha pro Žižkova oře na Vítkově. Pokochali jsme se jeho vznešeností, vyčkali loudajícího Edy a všichni společně opustili park.
U zámku a u kostela
Z parku jsme vyšli kolem kostela sv. Martina dolů na ulici TGM, naproti IC. To jsme ovšem pominuli, neb fyzično potřelo duchovno a vydali jsme se hledat občerstvovnu.
Ve Slatiňanech
Bylo brzo, zámecká hospoda o kus dál měla ještě zavřeno, lahváči v cukrárně u mostu bylo opovrženo i nastal čas na můj záložní plán, dojít až k pivnici U Kláštera, kousek od nádraží.
U Pramene
Za Chrudimkou jsme u kruháku přešli na protější chodník a popošli kousek na jih do ústí ulice B. Němcové. Jí jsme se brali na východ k Wolkerově.
Cesta k nádraží
Wolkerovou jsme šli na jih ke Klášterní, Klášterní na východ k Tyršově ulici, a tou, překvapivě kam jinam, než zas na jih. Tady, už jen kousek, asi 30 metrů, čekal nás cíl.
V cíli U Kláštera
Byla jím pivnice U Kláštera (předem ozkoušená). Ač právě otevřená, bylo krátce po desáté a u výčepu už bylo skoro plno! Tak jsme načali vedlejší lokál. Odpočívalo se nám tu pěkně a popíjelo neméně, jen škoda, že jsme s Evou museli Edu s Vaškem opustit, neb nás čekal ještě přesun na Moravu, takže nevím, jak to nakonec dopadlo. Doufám, že dobře. Byl to moc pěkný výlet.