PREZENTACE
2. výletu do Písečné
ve čtvrtek 21. března 2024
Na začátku v Dobrouči
Na startovišti a srazičti byli první benátští, kteří neriskovali veřejnou dopravu a přijeli autem. Teprve dobu po nich přiběhl od busu dnešní vůdce Pépi.
Porada před startem
Po jistém napínání se zpožděním vlaků, dojeli jedním naposled choceňáci a další oušťák Eda, bylo nutné ozřejmit funkce, bychom mohli vyrazit.
Na zelené
Pépi se až po jistém zdráhání ujal své úlohy a vedl nás od kolejí na západ k Orlici, za níž se nachází kus Hnátnic v podobě Valdštejna.
Ve Valdštejně
Tady nám Pépi odpustil prohlídku sochy sv. Antonína Paduánského, protože jsme si ji odbyli posledně a mohli jsme proto hned pokračovat k Šušku.
Údolí Potočnice
Činilli jsme tak po zelené, po úpatí lesa a vedle potoka Potočnice, která nad Žampachem pod kopcem Kozincem pramení.
Údolí Šušku
Jinak od Valdštejna jsme šli na sever po levém břehu Potočnice, ač to nebylo tím, že jsme ji měli po levé ruce;-)
Na pravém břehu
Kousek pod Šuškem jsme vyzkoušeli i druhý břeh, čehož hned využil Pépi, by se nás opět snažil nalákat do Hnátnice, kam nás chtěl mermomocí svést.
U Šušku
Neuspěl! Jednomyslně jsme odolali a trvali na Písečné, díky čemuž jsme se mohli přesvědčit, že rybník Šušek byl vypuštěný.
Nad Šuškem
Na konci Šušku jsme se rozdělili, dobrodružnější část výletníků se trhla a šla prozkoumat lovné ryby v bezejmennem rybníku vlevo pod lesem.
U Živé vody
Místo ryb se vrátili se zvěstí o žábách, které tu viděli. Ty je tak zaujaly, že si nevšimli studánky vedle. Umřou jako já, taky jsem se zapomněl napít;-(
U rybníčku
Poněkud neuspořádaně jsme doputovali na dolní konec Písečné, kde u dalšího rybníku, sic malého, nastal velký zlom v našich záměrech.
Na červené
Usoudili jsme se, že rybníček z Písečné nám stačí a rozhodli se dojít po červené, která tu křižuje zelenou, až do Letohradu.
V Pustinách
Byli jsme za to odměněni dechberoucím stoupáním, z kterého jen jak to šlo museli jsme se chvíli vzpamatovávat, abychom mohli do Pustin.
Pod Mechnáčem
Čehož využil Pépi, ký se nevzpamatovával, nýbrž bystře ztratil. Tudíž inerci Pustin i následné další stoupání na Mechnáč jsme absolvovali bez něj.
V lipové aleji
Když jsme nahoře u křížku odpočívali, objevil se Pépi, který se z Pustin vynořil, by se zas ujal fukce a vyhnal nás na pouť ke svatému Jánu.
U Muchovy vyhlídky
Ani jsme neprotestovali, neb cesta příjemně klesala a asi po 300 metrech vlevo poskytla výhled na Letohrad, vpravo údajné vyhlídky na Kyšperk;-)
Na Kopečku
Na konci nás pak vítala krásná, desetiboká barokní kaple sv. Jana Nepomuckého s pětistranným ambitem. Žel zavřená.
U zámecké zahrady
Následoval svižný sešup (18 m/100 m) k horní části zámecké zahrady. U ní někteří výletníci nevydrželi a aby byli první v parku, přelezli zeď.
V Zámecké restauraci
My ostatní jsme do parku vstoupili spořádaně brankou naproti hřbitovu a byli jsme proto dřív na pivu v Zámecké restauraci. Byla skvělá! (Ta piva.)
Na zámku v Letohradě
Leč ceny jídel se nám jevili mimo naši ochotu i přes náš hlad. Nezbylo táhnout dál, v našem případě na letohradský Václavák.
Na Jilemnického
Z Václavské náměstí jsme se spustili ulicí Jilemnického k Novému Dvoru a dle něj dál k nádraží, kde se nalézá vyhlášená nádražní restaurace.
Na Tyršově
Než jsme tam dospěli, čekaly nás jisté peripetie v podobě hospody U Forchů a nóbl restaurace Skipi, neb jsme si chtěli závěrečné občerstvení zasloužit;-)
V nádražce
Na druhý pokus jsme zakotvili v letohradské nádražce a dali si dobrý oběd, překvapivého Březňáka a nechali si ujet první vlak!
Konec a peronu
Bylo nám tu skvělě a čas plynul jak řeči, které jsme vedli. Až druhý možný spoj nás zlákal, abychom nástupem do vlaku ukončili dnešní výlet.