Před nádražím se nás sešlo sedm: Eda, Eva, Milena, Mirka, dva Vaškové a já. Protože pršelo, rozhodli jsme se užít městskou dopravu.
Šlo o to, co budem dělat dopoledně, když ve středu otevírá Gočárova galerie až v poledne. Rozhodli jsme se pro Chrudimku a ze Štrossovy to bylo nejblíž.
Chrudimka od nás byla na západ a na západ také vede Benedetiho ulice.
Ta ůstí do Bulharské, po níž jsme to zkusili ke dráze na jih.
Dostali jsme se tak k zajímavé stavbě, pozoruhodnosti Pardubic, Kamenné vile, kterou si v Pardubicích nechal postavit hradecký biskup!
Po důkladné prohlidce zdobeného domu jsme stejnojmennou ulicí pokračovali na západ a čím víc jsme se blížili k jejimu konci, tím bylo jasnější, že jdem dobře.
Dosáhli jsme Chrudimky a po jejim pravém břehu jsme mohli na sever.
Jít po proudu je vždy snazší a také tím směrem leží Gočárova galerie.
Mezi Matičním jezerem a následnými Bubeníkovými sady se nachází most přes Chrudimku a u něj někdy točí zmrzlinu. Dnes ne.
V parku jsme se nadále drželi Chrudimky a dočkali se za to horší komunikace, ve smyslu chodničním, ač možná tu jen víc pršelo.
Když už se to pro bláto nedalo vydržet, prchli jsme před veřejnými záchodky od řeky, v naději, že naleznem lepší cestu.
Trefili jsme se na okružní cestu, která nebyla o moc lepší, než byla použitelná k opuštění parku do Bulharské.
Té jsme si moc neužili, sotva pár metrů než jsme za rohem vstoupili do ulice U Kostelíčka, kde na nás čekal osvěžovací bod.
Jím byla osvědčená hospoda U Vatikána, kde jsme si dopřáli dobrý oběd a pitelné pardubické pivo, které vaří Staropramen v Ostravě. Pozor, jsou tu i dámy!
Když jsme nabrali dostatečně sil na zdolání umění, vydali jsme se za ním.
Putovali jsme ulicí Štrossovou stále na sever, která pokračuje i za touto křižovatkou s Bubeníkovou, Bulharskou a Sakařovou.
Štrossova končí až u mostu přes Haldy, od nějž k dalšímu mostu na Bělobranské náměstí navazuje krátká ulice Mezi mosty.
Hned za ukončujícím mostem začíná ulice U Mlýnů, která dle Chrudimky vede k bývalým automatickým mlýnům, nyní Gočárově galerii, kam jsme spěli.
Už měli otevřeno a tak jsme se mohli kochat uměním ve třech patrech nové galerie. Mají tu pěknou, leč trochu chudou expozici.
V posledním patře se nacházela výstava Bloudění k sobě, kde byl zastoupen také Eda, neb fotil, když Milan s Láďou a dalšími nepálili trávu.
Po prohlídce umění jsme oželeli prohlídku města, neb jsme se rozhodli neředit si dojmy a raději odjet domů osobákem z Pardubiček.
Naše část výpravy se rozhodla dojít tam ulicemi Polskou, U Kamenné vily, Okružní, Štrossovou a podchodem na jejím konci.
Z podchodu, který vede ke krajské nemocnici, jsme vylezli po schodišti vpravo přímo na peron zastávky.
Kde jsme se dočkali zbytku výletníků, co šli dle řeky, a s nimu i osobáku domů. Vše další co se událo po nástupu do vlaku nebylo už na výletě.