Z Litomyšle jsme jeli vyhlídkovým busem, neb objížďkovým, do lesa na Posekanci, kde jsme vystoupili a po lesní silničce stoupali vzhůru na jih.
Z lesa jsme vystoupili do samot Kancoviny a pěknou polní cestou došli do Pasek, pod rozhlednu Terezku na západě.
Tady jsme se nejdřív nasvačili, abychom nabrali sil na pouštění našich draků. Že jsme nic nedali větru, vál schválně ochable a málem jsme skončili fiaskem, až Karel si našel u lesíčka za rozhlednou místečko, kde chytil vítr a pak už nestačil popouštět šňůru. Mně zas nestačil formát, aby se mi na něj vešel Karel a jeho drak. Beztak by nebyl vidět, tak byl vysoko!
Když bylo jasné, že Karel dnes nenajde soupeře, vyhlásili jsme ho Mistrem vzduchu a po krátkém odpočinku se vydali oklikou po Planetární stezce do Proseče. Bylo to hezké, leč poněkud dlouhé až úmorné.
Do Proseče, kde byl konec našeho výletu, jsme se dostávali postupně, nejdřív my benátští, potom Prokopovi, kteří v lese trochu bloudili kvůli houbám a naposled Vašek, který jediný poctivě došel Planetární stezku až na její konec ke Slunci. Všechny nás osvěžil pohostinný Toulovec a Polička, kterou tu točí prvotřídní! Ba, užili jsme si Proseče nad plán, neb autobus, který nás měl odvézt domů přijel skoro s dvacetiminutovým zpožděním.