PREZENTACE
cyklovýletu na Habřinku
ve středu 19. července 2023
V Ústí U Tří kaprů
Na sraz na konci mostu přes Orlici jsme my Benátští dojeli z Kerhartic. Čekali tu na nás Mirka s Vaškem s tím, že kdybychom prý nepřijeli, už by to zabalili.
Startujeme
Takhle to zabalil jen Vašek, který nás přijel jen morálně podpořit. My zbylí tři jsme s desátou vyjeli na výlet s Mirkou v čele.
U Panského mlýna
Vedla nás po cyklostezce proti Orlici, kterou jsme zde u Panského mlýna přejeli po dřevěném mostě na její druhý břeh.
V lukách
Ocitli jsme se v pěkných loukách Přírodního parku Orlice, který sleduje řeku od Mladkova až na kraj Hradce.
U přejezdu v Libchavách
Park i řeku jsme opustili na přejezdu v Libchavách, v nichž nám Orlici nahradil Libchavský potok.
Kousek od 50. rovnoběžky
Podle něj jsme jeli vytrvale na sever, aniž jsme alespoň trocha ochlazení dočkali. Zato než jsme přejeli státní silnici, potkalo nás ještě jedno Slunce.
U kostela sv. Mikuláše
To naštěstí mělo jen místní působnost a přes silnici na východní humna nás nesledovalo, na rozdíl od toho na nebesích.
U Čerta
Trochu stínu jsme našli až u hospůdky U Čerta v Horních Libchavách, žel zavřené. A to jsme byli teprve asi v půli humen Dolních Libchav.
Na státní silnici
Na konci humen jsme sjeli na státovku a po ní pokračovali za stále většího vedra až k Dařilce. Ta už se počítá k Horním Libchavám.
Na Kozím rynku
Naše cesta se také začala odpovídatelně zvedat, což vyvažovala přítomnost více velkých stromů, které nám poskytovaly blahodárný stín.
Odbočka k letišti
Nejhorší na nás čekalo v Českých Libchavách, kde nás Mirka přesvědčila, že se můžeme podívat na zvířátka co stojí kolem cesty na kopec.
Na začátku Lipové aleje
To měla být slíbená Lipová alej a jejiž původní záměr byl nepochybně hezký, jen tvůrci nějak zapomněli zalévat. Dost lipek bylo suchých!
Na horním konci Lipové aleje
Bylo trýznivé když jsme stoupali, zato nahoře jsme byli odměněni příjemným parčíkem s dětským hřiště, kde jsme si slastně odpočinuli.
Sjezd Lipovou alejí
Dostat se dolů nebylo o nic snazší. Ani tím se nemůže alej chlubit, sjíždět mezi výmoly a kamením nebyla žádná slast a dole jsme byli pěkně vyklepaní.
V Českých Libchavách
To už jsme byli v Českých Libchavách! Jak jsme se do nich dostali nevím, hranice tu nikde nemají. Zato tu mají vlastní naučnou stezku a po té jsme jeli.
U kostela sv. Mikuláše
Dovedla nás kolem parku s posilovnou, pošty s Konzumem a obecního úřadu před kostel, kdež mimo jiné jsme mohli studovat zdejší pyrám s hlaholicí.
Na Habřince 1
Odtud to bylo na dohled do restaurace Habřinka, nalézající se za silnicí na Žamberk a za fotbalovým hřištěm, které jsme poctivě objeli.
Na Habřince 2
Byli jsme tu před polednem a bylo tu docela plno. Vzali jsme druhé ze dvou posledních míst na terase, neb tu byl chládek a mírně profukovalo.
Odjezd zpět
Po hodině blaženého sezení, slušném obědě, velkých birelech a malých pivech jsme usoudili, že protahovat pobyt nemá smysl a vyjeli domů.
U Hůrky
Vedla nás opět Mirka a většinou Libchav po státní silnici, takže nám cesta pěkně ujížděla. Jen na můj vkus jsme se brali zbytečně stručně.
Před SOR
Stále toho bylo cestou hodně na koukání a obdivování. Něco jsem stihl nafotit, ale dost jsem pominul, jak jsem neustálé stíhal dámy, které jely jako utržené.
Konec Libchav
Netrvalo dlouho a byli jsme zase zpátky u trati, za níž nás znovu vítala Tichá Orlice se svým Přírodním parkem.
Opět v lukách
Cestu už jsme znali, byla ta samá, po které jsme dopoledne provázeli řeku. Jak jsme se k ní svižně vraceli, nevděčně jsme pominuli krásu jejich luk, které pod Kubinčíkem do otav malebně spěly.
Zpátky na startu
Závěr byl velkolepý, od Běliska až na Nádražní ulici je řeka ozdobena stromy, a když jsme u mostu vyjeli na světlo, bylo jak rána palicí! Až po rozkoukání jsme se mohli rozloučit. Mirka brala Třebovku, my Orlici. Hlídala nám v Kerharticích auto.