jsme nebyli, neb jsme volili a řádně se Karlovi omluvili, proto nemohu sloužit co se tam dělo. Dle Edovy fotky lze soudit, že byli přítomni Karel s Jiřinou, Mirka a Eda, který je fotil.
My kteří nestartovali, jsme zkoušeli odstartované dohonit. V Chocni však nikde nebyli! Bodejť.když dosud nevyjeli. Dočkali jsme se za poštou (viz 1. fotka), a poté je sledovali autem (2. fotka).
Jako doprovodné vozidlo jsme jeli střídavě za či před peletonem. Čímž konečně dochází na posledního účastníka výletu, Vaška ousteckého, který je na obou fotkách poslední;-)
Ten dojel do Chocně z Ústí s Edou. Oba na elektrokole, takže držet tempo s ostatními byla pro ně hračka.
V Darebnici zvolil Karel trochu neobvyklou trasu. Místo aby pokračoval dle trati, vzal to nahoru ke Chloumku, před nímž uhnul doprava na Chloumek a Postolov.
Před Chloumkem jsme preventivně cyklisty předjeli a počkali na ně u bývalého mlýna v Postolově, odkud je 1. fotka, a 2. za ním, před Plchůvkami.
jsme byli výrazně dřív, a protože je to tam samá zatáčka, zastavili jsme až za nimi. Když nás předjeli, čekali jsme pro změnu s nimi, až přejede vlak od Týniště.
Za přejezdem jsme jeli dál po dost pochybné polňačce, což odsvědčilo Jiřčino kolo. Na kraji lesa U Ztracence pak Karel vyměnil jeho píchlou duši.
Tady jsem také vyložil Evu s kolem, která pak jela s ostatními sbírat houby do choceňských lesů. Věnoval jsem jim fotku a vrátil se na silnici.
Než se tak stalo, už mě volali, že Jiřka má další smůlu. Nová duše nebyla nová a ušla jako ta původní. Pokus o opravu obětavě zachytil Eda.
Abych Jiřku zachránil, vrátil jsem se za nimi po silnici na Jelení, kde na mne na první křižovatce už čekali (1. fotka), abych si s Jiřinou vyměnil kolo (2. fotka).
Její nepojízdné jsme rozložené naložili ke mně do logana a mou skládačku si vzala Jiřina, by mohla pokračovat ve výletu. Zdá se, že jí to na něm jelo.
Tady a na u příštího obrázku budu trochu bájit, neb jsem na zachycených místech nebyl. Je to na cestě ke Svatbě a vlevo za polem musí být Prochody.
Ani na hrázi rybníka jsem nebyl a že je to ona, opět jen fabuluji na základě Edových fotek, který tamní situaci i tu předchozí zachytil.
Já se po jistých okolnostech, ké popisuji jinde, usadil v cíli U Osla, abych tu z terasy vyhlížel vracející se výletníky. A zde právě dojíždějí Eda s Vaškem.
Po Oušťácích dojeli vzápětí všechny dámy. Zato Karel se někde opozdil a dojel jako poslední, aby nás ihned zahnal dovnitř k zamluvenému stolu.
U něj jsme se činili, najmě po obědě některé dámy, které zvěčnily své zážitky do kroniky TSA. Úplně vpravo sedí Milena, která za námi přišla na oběd a posedět.
Když jsme probrali co jsme mohli a zvládli, začala se projevovat jakás únava, jistě jen z předchozího fyzického výkonu, ká vyústila v začátek konce.
Když jsme ukončili hospodu a rozloučili se, došlo opět na naše kola, na něž někteří sedli, jiní je vedli nebo vezli, a jediná Mirka odkráčela po svých.
Část z nás navštívila ještě houbařsakou výstavu na zámku Kinských, kde jsme se teprve nabažili hub natolik, že jsme se mohli spokojeně rozjet domů.