K Malinom jsme se dostali neb jsem den před výletem volal Tondoj, že budem na výletě v Cakli, což komentoval, že se mu tam nelíbí. Navrhl jsem mu tedy setkání U Malinů, což kvitoval a přislíbil účast.
Dopadlo to tak, že dnes jsem mu volal z nádraží, že bychom U Malinů mohli být o půl 12. Byli jsme tu ve čtvrt, po půle jsem mu volal, že jsme tu. No a po třičtvrti volal Tonda, že je v Cakli! Než napravil.
Po posezení jsme vyjeli ve třech napřed, Tonda prý pojede za námi.
Drželi jsme se cyklostezky č. 17, která nás přes Libchavy dovedla do Cakle.
Cakli od Oldřichovic dělí řeka Tichá Orlice coby hranice.
Protože občerstvení bylo dosud zavřeno, došlo na plavbu.
V Cakli jsme se také potkali s Tondou, který tu na nás už čekal. Vzal to městem.
Po příjemném posezení jsme už bez Tondy vyjeli na cestu zpět.
Jízda byla příjemnější nejen že byla mírně s kopce,
ale také že se rozvinuly lepší výhledy, třeba na Andrlák.
Ač to ta tak nevypadá, vpravo je Kubinčák,
který tady je v plné kráse.
Za chvíli jsme byli zas v civilizaci, skoro Na Bělisku.
My se drželi řeky, která tady kousk vlevo přibírá Třebůvku.
Sjíždíme do podchodu a podjezdu,
abychom vyjeli na parkovišti před novým železničním nádražím.
Z parkoviště už to bylo kousek na kraj Kerhartic,
kdež závěrečné posezení jsme brali. Bylo tu velmi příemně a jen těžko jsme odtud odjížděli do svých domovů.